Loading

“Šlofík je jako sebevražda, ze který se můžete vrátit zpátky”

Včera a předevčírem si v Praze střihl dle mého názoru nejlepší stand-up komik na světě Louis C. K. dvě vystoupení, obě beznadějně vyprodaná. Hodinka a půl mrtvých dětí, heroinem zfetovaných psů a striptýzů před vlastní dcerou ve mně zanechala nevídaný pocit štěstí a spokojenosti. Zažil jsem to, viděl jsem ho. Znova už to „poprvé“ nepoznám.

Po lístcích na pondělní show v Kongresovém centru se jen zaprášilo. Bohužel v době otevření prodeje mě vytěžovalo něco jiného. Když jsem se následně dostal k internetu, k mání bylo doslova nula lístků. Zalily mě pocity smůly a agresivního nasrání zároveň. Neměl jsem nejmenší tušení, že Česko bude mít po Louisovi takový hlad. Když ve svém okolí zmíním jméno Louis C. K., slyším mnohdy: „Kdo?“. O to víc mě šokovalo, když hodinu po otevření prodejů nezbyl ani lupen. A to prý vyprodáno bylo do tří minut.

Věděl jsem, že jsem to prosral, a nevěřil jsem slovům pořadatelů o tom, že dojednávají ještě druhé vystoupení. A jako blesk z čistého nebe mi přišla od kamaráda zpráva:

Natáhl jsem si osm budíku, vzal si volno v práci, spláchl telefon do záchodu a deset minut před otevřením prodeje lístků na druhé vystoupení jsem začal nervózně přešlapovat. Bál jsem se, že když už nějaký lístek seženu, bude do stopadesáté třetí řady na sedačku schovanou za nějakým sloupem. Obavy se nenaplnily a mně se podařilo sehnat třetí řadu. Bohužel “až třetí”, poněvadž systém vybírání sedaček na Ticketpro je čistá prasárna, ale o tom třeba jindy.

V den D se dostavil strach. Louisovy fóry znám odshora dolů. Bál jsem se, že na nich svoji show postaví také. Že neuslyším nic, co už jsem slyšel na Youtube nebo v televizi, že mě nic nepřekvapí. Mýlil jsem se. Louis mě překvapil ihned při svém zjevení se z backstage.

„Ty vole, on je v kvádru!?“

Tuto moji reakci sdílela většina diváků na místě. Údiv rezultoval v o to mohutnější aplaus, který odstartoval největší jízdu mého života. Můj věčně chladný a zamračený „xicht“ se smál hodinu a půl na celý svět jako čerstvě umytá dětská prdel. Připadal jsem si jako náctiletá fanynka, kterou právě její idol požádal o ruku.

Louis C. K. za celou dobu neřekl jediný vtip, který bych slyšel dříve. Mohl jsem se tak hodinu a půl zcela upřímně řehtat a nadšeně tleskat skvěle vygradovaným pointám jeho nekorektních příběhů o sebevraždách či penisu jeho otce.

Bezprostředně po vystoupení jsem si znovu a znovu v hlavě přehrával fóry z vystoupení a idiotsky se tlemil na kolemjdoucí. Vy, kteří mě znáte, víte, že úsměv ze mě dostanete horkotěžko. O to sladší ono „tlemení“ bylo, náležitě jsem si ho užil.

Vstřebat celý zážitek se mi podařilo až dnes, jeden den po Louisově vystoupení. Můj úsměv stále trvá. Odjíždím z Prahy s pocitem vnitřního štěstí. Doufám, že vydrží co nejdéle. Poprvé už totiž něco podobného znova nezažiju.

close

Nejnovější příspěvky

„Já“

„Já“

19. 3. 2016

Kategorie