Loading

Zlatej Smolík, ty vole…

Vzpomínáte si na časy, kdy se vám do uší denně loudil z éteru Jakub Smolík? Jeho velehity byly pro mnohé z nás nestravitelné. Co bych ale dal za Smolíka dneska…

 

“Zlatej Smolík”, říkal jsem si při poslechu prvních veršů dnes všudeznějícího fláku “EVROPO DÝCHEJ” od Olivie Žižkové. Na konci už vázal smyčku kolem krku. Kdybych se tehdy ve skautu při hodině vázání uzlů neflákal za bukem, tak už bych se pověsil, naštěstí jsem místo oprátky uplet ambulanťák a na tom se moc dobře nevisí.

Analýzu kvality hudby nechám Jardovi Konášovi a Hudebním masakrům, dovolím si jen malé odlehčení - na písni je jasně slyšet, že jakmile pustíte ke skládání písní bubeníka, je to v prdeli. Jan Žižka, manžel Olivie, kdysi bubnoval i pro Káju Gotta. Dneska se asi nudí a tak pomáhá starý skládat texty hitovkám. No, pane Žižko, za bicíma vám to jde líp.

S uprchlíkama to asi zatím není tak horký, jak se nám Olča snaží nazpívat, ale od tohoto tématu se záměrně distancuju, páč nechci řešit něco, co si nezaslouží přehnanou pozornost (sám jsem v životě žádnýho uprchlíka neviděl a existuje dost dobrá šance, že ani vy ne). Jde mi o jinou věc. O to, že mizerný vály, jako je například EVROPO DÝCHEJ, se těší nesmírný pozornosti a šířej se jak mor. Nezaslouženě.

Ve svým okolí mám několik vynikajících hudebníků, někteří se hudbou jakž takž živí, někteří hrají pro radost. Tihle kluci dost možná v životě nezjistí, jaký to je být díky hudbě slavnej. Nestane se jim, že by jejich demíčko, na kterým rok dřeli a dávali si záležet s každým tónem, bylo najednou sdílený skrz internet a během několika dnů si ho poslechly statisíce lidí. A pak přijde na scénu “umělec” typu Žižková nebo Myslivcová a bum. Za den o nich mluví celá republika. Ne snad pro jejich umělecký talent či hudební skvost, který vyplodily. Čistě proto, že brnkají na kontroverzní strunu, která zvedá ze židle a nutí k reakci lidi ze všech vrstev společnosti bez ohledu na inteligenci posluchače.

Doba, kdy pobuřovali Sex Pistols s God Save the Queen, už dávno uplynula. Jenže zatímco Sex Pistols se nesmazatelně zapsali do historie a měli zásadní vliv na hudbu let následujících, Žižková a jí podobní nebudou mít vliv na hudbu žádný. Průser je, že jí to ani moc nevadí. Ona to totiž pro slávu nedělá.

Pusťte si schválně její vystoupení v DVTV.

Rozhovor je krásným průhledem do přemýšlení podprůměrně inteligentní české osoby. Zde je mé shrnutí pro ty, kteří nemají sílu sledovat Olču a její myšlenkový pochody.

“Starej byl zas ráno nasranej, jak zas ti uprchlíci někde něco provedli, a včera na Nově prej zrovna říkali, že už se to stalo po páté. Furt mě s tím prudil, až mě došlo, že musím něco dělat, musím složit nějakou popinu. Nevím vůbec, o čem zpívám, nemám tušení, o čem je právo Šaria, který v písničce zmiňuju, ale hrozně mě to sere a musím to rozhlásit dál do světa. Sama nejsem schopná napsat ani text a tak mi ho musel starej nadiktovat, já ho pak jen vytunila o skvělý rýmy jako jsou dýchej - dívej, vstát - prát a další perly. Hudbu? No tak na tu já seru. Já chci, aby sebeblbější lidi pochopili ten text, aby si ho mohli zpívat. Dělat do toho kvalitní hudbu to by bylo na ty jejich vypatlaný hlavy moc… hehe. Ale jako nejsem sračkoidní interpret, skládám kántry. Americký kántry s českýma textama. Rasismus? Ne, dyť já su z jedné osminy romka. Kurva, jak bych vůbec mohla bejt rasistka? Hele a to mi řekněte, dyť se mnou 95 % lidí sympatizuje, chtějí další takový hity, dokonce v ruštině to prej mám nazpívat. No hele ty vole dyť za co se mám omlouvat? Dyť já mluvím za lidi, já su normálně hlas lidu. Záběry z klipu? No ty sem někde lohla. Teda… kecám… lohla to moje kameramanka… z nějakýo americkýho serveru. Jakýho? No to nevím. Já to jen dostala a pak sem vycenzurovala ty uřezaný hlavy, aby v tom klipu nebyla ani kapka krve. No víte co, voni to pak na tom jůtubu nasadí věkový omezení 18+ a já nebudu moct tak efektivně sbírat views, žejo, šak na to koukaj děcka. Že se chci jen zviditelnit? Ale prdlajs, tak jako nevyšlo to s Krytinářem, příště rovnou natočíme nějakej hárdkór. Ale simvás, zviditelnit, haha. Dyť ten vál je na čtyři akordy, je vlezlej. To přece znamená pravej vopak snahy se zviditelnit. Však já vlastně napsala sračku, tak jaký zviditelnění. Sem tam ani nebyla namalovaná. Hele a to sem zapomněla. Nějakej bolševík mi psal a řešil mojí frndu, tak sem radši vypla komenty. Na frndu může šahat jen můj starej, klidně i na veřejnosti, ale jůtubovej bolševik teda jako fakt ne.”

Pár let zpátky jsem si do rádia pozval legendu Hroznové lhoty Metrixe Steela (dneska už to klidně nasdílím, Metrix vyhořel velmi rychle a slávu mu už neobnovíme - neúplný záznam zde, je to celkem tragikomický). Dneska s odstupem času toho celkem lituju. Věřím tomu, že se posluchači královsky bavili nad naprosto mimózní figurkou lehce pošahanýho exota z jihu přirovnávajícího hejtry ke chlebu s cibulí, nicméně jsem umožnil interpretovi z kategorie těch, kteří by nikdy neměli být slyšet, aby slyšet byl.

 

Zkrátka a dobře tím všim chci říct, že mě fakt žere, že se poctiví muzikanti, kteří tvoří dobrou hudbu a dávaj si na tom sakra záležet, mrcasej kdesi po undergroundovejch klubech a hrajou pro deset dvacet svejch nejvěrnějších fanoušků, zatímco kdejaká průměrná česká slepice vysedí “slávu” v hudební branži se sebevětším výplodem, kterej nikdy neměl spatřit svědlo světa. Přál bych si, aby figurkám typu Žižková apod. nepadl za oběť už žádný titulek a ani minuta vysílacího času. Proto už se podobného tématu na blogu nikdy ani nedotknu.

close

Nejnovější příspěvky

„Já“

„Já“

19. 3. 2016

Kategorie